Velká změna

Chtěla bych se v tomto článku s vámi podělit o velkou změnu, která teď probíhá v mém životě. V únoru jsme totiž s Matějem koupili domeček, a i když už tu skoro tři týdny bydlíme, pořád tomu nemůžu uvěřit. Nejen, že to proběhlo všechno strašně rychle, ale hlavně jsem nikdy dřív po domečku netoužila. Teď mám pocit, že to bylo to nejlepší rozhodnutí a prožívám jedno z nejhezčích období v mém životě.

Dřív jsem si myslela, že budu chtít bydlet ve městě, abych měla všechno poblíž. Nikdy jsem ani netoužila po zahrádce a už vůbec se mi nelíbila představa velkého domu kvůli úklidu. Možná je to přirozené, ale já myslím, že v tom má prsty i moje multipotenciální povaha, že potřebuju každé dva až tři roky velkou změnu, a že se moje sny hodně mění.

Zároveň předpokládám, že v tom nejsem sama, kdo za poslední rok přehodnotil svoje přání a možná celý svůj život. Dokud jsme s Matějem trávili většinu času mimo byt, tak nám těch čtyřicet metrů čtverečních stačilo. Po roce, co jsme fungovali většinu času v jedné místnosti, kde jsme se rušili při práci a zakopávali o naše věci (skoro se zdálo, jako by se ten prostor snad zmenšoval :-D), jsme oba cítili, že potřebujeme víc prostoru, a hlavně možnost vyjít ven na terasu nebo zahradu.

Pár fotek z první prohlídky domečku…

Původně jsme měli jinou představu o velké změně. Už minulý rok jsme chtěli hodně cestovat a zkusit být někde i déle než jen týden na dovolené. Říkali jsme si, že to třeba vyjde tento rok, ale když jsme viděli, že se to nelepší, tohle přání jsme opustili. Vím, že někteří lidé cestují i v této době, ale já bych si to asi neužila a zdá se mi to za daných okolností zbytečné.

V lednu jsem i já onemocněla covidem a odrovnalo mě to víc, než jsem čekala. Skoro tři týdny jsem nebyla schopná vstát z postele. Většinu času jsem spala, ale když jsem byla vzhůru, přemýšlela jsem. A věděla jsem, že se potřebuju pohnout z místa. Jak přeneseně myšleno, tak doslova. Na větší bydlení jsem občas koukala už od podzimu, ale v lednu jsem už hledala každý den.

Ze začátku jsem myslela, že to bude beznadějný. Ty ceny jsou naprosto šílený. Naše požadavky byly, aby byl domek co nejblíž Praze a aspoň s malou zahrádkou a chtěli jsme nejlépe novostavbu. Připadalo mi, že nikde nic není. Už po měsíci se však na nás usmálo štěstí. Nakonec nemáme samostatný domek, ale bytovou jednotku v trojdomku. Prakticky to ale domek je, je dost prostorný a máme tak akorát velkou zahrádku. Cena byla na dnešní dobu rozumná, a navíc v obci, do které jsem se hned zamilovali. Nebylo tedy o čem přemýšlet.

Všechno šlo mnohem rychleji, než jsme čekali a během měsíce a půl jsme se stěhovali. A milujeme to tu! Baví mě pozorovat, jak nám raší tráva, sledovat z okna slepičky souseda nebo jen tak sedět a vnímat, jaké je tu ticho… Věci, který by mě nenapadlo, že mi budou dělat takovou radost. Trochu se dojímám, když to píšu. Jsem opravdu vděčná za to, že tu s Matějem jsme a prožíváme to spolu.

Pokud se ptáte, jak to budeme dělat s prací, tak zatím oba pracujeme z domova. A až nás naženou zpátky do kanceláří, tak budeme dojíždět autem, což vychází časově podobně jako cesta autobusem do práce přes půlku Prahy. A i kdyby to trvalo déle, tak mi těch pár minut za to stojí.

Můj život se teď točí hlavně kolem našeho nového bydlení a přistihla jsem se, že teď trávím mnohem míň času na sociálních sítích, což je super, ale už jsem trochu cítila, že bych se vám chtěla ozvat. Tak tu teď píšu tenhle článek a říkám si, co se asi děje u vás.

Jak změnil poslední rok život vám? Rozhodli jste se taky pro nějakou velkou změnu, kterou byste u sebe nečekali?

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *