Stále na cestě

Občas dostávám tento dotaz: „Čtu tvé stránky, sleduji tě, ale pořád nevím, co dělat. Jak naložit s tím, že mě baví tolik věcí? Co mám jít studovat? Jaké si mám zvolit zaměstnání? V čem mám začít podnikat?“ Dnes to zkusím trochu rozebrat a zamyslet se nad tímto problémem.

Neznám vaši situaci. Nevím, jak trávíte čas, kolik vás toho baví, čím se živíte. Přesto vám zkusím nějak obecně poradit a vycházet budu ze svých zkušeností.

Myslím, že největší problém je, že svá rozhodnutí vnímáme příliš definitivně. Máme pocit, že se teď musíme rozhodnout pro jeden obor a u toho budeme muset zůstat x let. Proto to tak řešíme. Máme pocit, že děláme rozhodnutí, které nás ovlivní nejen na pár, ale možná i na desítky let. Tady si ale budete muset na rovinu přiznat jednu věc.

Jste multipotenciální, takže ať se rozhodnete jakkoli, je tu velká pravděpodobnost, že vaši volbu budete chtít za pár let změnit.

Nechci vás strašit tím, že za nějakou dobu vás čeká budování něčeho nového od znova. Tak to být nemusí. Možná svůj obor jen nepatrně změníte. Možná, získáte znalosti, které uplatníte v něčem novém, a navíc vám získají náskok před konkurencí.

Co tím chci říct? Že nic není definitivní. Přestaňte se trápit, že nevíte, co si zvolit. Už jsem to párkrát zmiňovala. Je vlastně jedno, co si zvolíte, ale prostě vyberte něco z toho, co ve vás vzbuzuje radost, zvědavost a vzrušení. Důležité je konečně něco zvolit, ať se můžete hnout z místa.

Nikdy nevíte, kam vás to zavede. Možná pak začnete dělat něco úplně jiného nebo si jen přiberete něco dalšího. Zkrátka si to přizpůsobíte. Berte to tak, že jste na cestě. Tím, že si zvolíte, čemu se budete aktuálně věnovat není cíl, ale teprve začátek.

Přemýšlím proč se vlastně tolik toužíme upnout na jednu jedinou věc. Asi proto, že jsme si někde přečetli, že máme následovat svou vášeň, smysl svého života a zapomněli jsme na to, že každý člověk je jiný. Netvrdím, že na nás ten smysl života nikde nečeká, ale možná na něj narazíme za deset let anebo taky nikdy.

Pro mě jako pro multipotenciála je hledání pravého poslání trošku utopie. Možná ho na té své cestě někdy potkám, ale možná ne. Mám se kvůli tomu hroutit a přestat se snažit? Určitě ne. Já si ten život alespoň užiju. Navíc mi představa, že nevím, kde budu za pět let, připadá vzrušující.

Jak to máte vy? Trápí vás, že nevíte, co si zvolit nebo už to neřešíte a zkoušíte? Napište mi to do komentářů.

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *